page banner

Aktuality

19.12.2017

Stop skládkování:

Nebezpečné skládky. Platíme je všichni

V 90. letech minulého století se v ČR řešily odpady tím, že se vystavělo přes 220 skládek s obrovskou kapacitou absorpce především směsných komunálních odpadů. To je na tak malou zemi neuvěřitelné mno…

V 90. letech minulého století se v ČR řešily odpady tím, že se vystavělo přes 220 skládek s obrovskou kapacitou absorpce především směsných komunálních odpadů. To je na tak malou zemi neuvěřitelné množství. V současné době skládkujeme 46 % komunálního odpadu.

Jen pro představu, Německo skládkuje v současné době 0 %, Rakousko 3 %, Holandsko pouze 2 % veškerého Holanďany vyprodukovaného odpadu. Obce skládek využívají, protože je to jednoduché a nejlevnější řešení. Nový zákon, který se připravuje již 8 let, nemá šanci projít.

Skládkaři, kteří ze svého byznysu skládek a svozů udělali zlatý důl, prostě zákon nepustí v platnost. Proč? Protože chce zdražit poplatky, které musí skládky odvádět státu. Tím by se samozřejmě dostaly do hry i ostatní druhy nakládání s odpady, jako je recyklace, materiálové využití nebo energetické využití. Tyto metody, jak z odpadu udělat něco lepšího, jsou samozřejmě dražší.

Náklady na likvidaci požárů neplatí provozovatelé skládek, ale my všichni

Skládky nás ale postupem času budou stát o hodně víc. Platíme zdravím, platíme penězi a platit budou zdravím a penězi i naše děti. Od roku 2010 vyjížděli hasičské záchranné sbory k 8 262 požárům skládek.

Při těchto požárech se uvolnilo do vzduchu obrovské množství škodlivin, jako jsou například smrtelně jedovaté dioxiny, CO, CO2, NOx, sloučeniny síry a další škodliviny, které dýcháme my všichni. Výjezdy se dají vyčíslit i penězi. Od roku 2010 stála likvidace přímých škod požáru skládek 26 262 800 korun. Nepřímé škody bohužel nelze vůbec odhadnout.

Metan a kontaminace pitné vody

Skládka nemusí hořet, aniž by velmi poškozovala životní prostředí. Sama o sobě uvolňuje metan, který způsobuje skleníkový efekt. A i ve skládkách, kde se skládkový plyn bere, není jímán ani zdaleka všechen.

Každá skládka jednou proteče. Obrovské nebezpečí kontaminace spodních vod je nasnadě. V mnoha případech se tak dokonce už děje a případů přibývá. Čištění vod stojí nemalé peníze, které musíme platit. Než vodu vyčistíme, než vůbec zjistíme, že je závadná, pijeme my i naše děti vodu kontaminovanou.

Jde o "byznys"

Skládkaři se nechtějí připravit o svůj byznys ani po roce 2024, kdy stávající zákon zakáže odpad skládkovat. Mocí peněz a lobingu nedovolili vzniknout nové legislativě. Tím zamezili vzniku ekologičtějšímu nakládání s odpady.

Takže budeme mít i nadále levné odpady, ale za cenu, že budeme otravovat ovzduší, vody a naše děti na sanaci skládek v budoucnu vydají obrovské peníze. Němci, Rakušané nebo Holanďané mají odpady dražší, pravda. Připlácí si totiž za bezpečí a zdraví svých dětí a to je moudré. Jak to tedy budeme dělat my?

 

 

Číst dále
Sdílet:

20.09.2017

Stop skládkování:

Zaznělo na konferenci Oběhové hospodářství 2018

Na konferenci s podtitulem Budoucnost odpadového hospodářství v EU, kterou uspořádalo Evropské hnutí v ČR, se sešli zástupci institucí, organizací a dalších zúčastněných aktérů, zapojen…

Na konferenci s podtitulem Budoucnost odpadového hospodářství v EU, kterou uspořádalo Evropské hnutí v ČR, se sešli zástupci institucí, organizací a dalších zúčastněných aktérů, zapojených do implementace principů oběhového hospodářství a souvisejících změn zejména v odpadovém hospodářství. Bohužel chyběl zástupce municipalit.

Konference měla dát odpověď na tyto otázky:

Jaké výzvy představuje přijetí a následná implementace nové odpadové legislativy pro český průmysl, státní správu, města a obce či české podnikatele? Myslí na principy oběhového hospodářství české zákony, jaké změny můžeme čekat od českých zákonodárců a jaký vývoj můžeme očekávat v českém oběhovém hospodářství v roce 2018?

Je jistě pozitivní, že řečníci zřetelně uvedli do souvislosti oběhové hospodářství se surovinovou soběstačností České republiky.

Zazněla výtka směrem k médiím, ale i politikům – tedy do vlastních řad – od europoslankyně Kateřiny Konečné, které uvedla, že oběhové hospodářství zůstává uzavřeno v odborných kruzích, zatímco novináři a volení zástupci se o toto téma příliš nezajímají. Přitom není v ČR v porovnání se zbytkem Evropy v implementaci oběhového hospodářství v situaci „za pět minut dvanáct“, ale již po dvanácté.

Kritice se nevyhnula absence adekvátní odpadové legislativy, konkrétně 10 let trvající anabáze přijímání nového zákona o odpadech, který se nepodařilo prosadit ani stávajícímu ministru životního prostředí, ani jeho třem předchůdcům. Podle Kateřiny Konečné a dalších není bohužel reálné schválit dříve než v roce 2020 aktuální podobu návrhu zákona, a žádoucí je tedy prosadit alespoň rychlou novelu zákona. Na potřebě alespoň dílčích změn se shodli mimo jiné například zástupci Svazu průmyslu a dopravy a Hnutí Duha, naopak o další vyčkávání (a tedy zachování skládkovacího statu quo) se vyslovil představitel odpadových společností, převážně skládkařů, Petr Havelka z ČAOH.

Konferencí se prolínal diskutovaný rozpor mezi ekonomickou výhodností a regulacemi, nebo jinými slovy řečeno mezi pozitivní motivací a regulacemi. Řečníci se až na výjimky shodli, že základním stavebním kamenem je jednoznačný směr (ukončení a znevýhodnění skládkování ve prospěch moderních technologií využití odpadů) dané právními předpisy, následně musí přistoupit motivační pobídky typu daňové zvýhodnění na recyklovatelné produkty, tzv. zelené zadávání ve veřejných zakázkách, či dotace do výzkumu a inovací. Zazněly však i pochybnosti o účinnosti pobídek, které mohou vždy do určité míry buď deformovat trh, případně být kontraproduktivní v případě nejednoznačného zadání.

Na konferenci padl několikrát mýtus o třídění, který je bohužel stále rozšířený v povědomí veřejnosti. Často se totiž směšují pojmy recyklace a třídění. Třídění však ještě není recyklací a bohužel i když Češi dobře a rádi třídí, nejsou tyto vytříděné suroviny žádoucím způsobem využity. Naopak často končí na skládkách:

Kateřina Konečná: „Třídění opravdu funguje, ale pouze 30 % vytříděného odpadu je skutečně zrecyklováno.“

Jiří Koželouh: „Recyklujeme pouze 35 % nebo méně KO (v Německu je to 60 %)

Recyklace tuny plastů přitom ušetří až 12 barelů ropy.“

Milan Chromík: „Ze žlutého kontejneru je zrecyklováno maximálně 50% odpadních plastů. Zbytek končí často na skládce, v lepším případě v tuhých alternativních palivech určených především pro cementárny.“

Milan Chromík představil stanovisko Svazu průmyslu a dopravy jasně formulované v nárůstu poplatků za ukládání odpadu na skládky. Současný stav označil za nepřijatelný a jdoucí přímo proti principům oběhového hospodářství a hierarchie nakládání s odpady – je-li skládkování nejlevnější možnost, motivace k vyspělejším formám využití odpadů je nulová.

Milan Chromík dále v prezentaci uvedl na pravou míru mýty, prosazované zájmovými skupinami, které nemají zájem na zavedení principů oběhového hospodářství. Za největší mýtus považuje zákaz skládkování od roku 2024, protože pokud nebude navýšen skládkovací poplatek, pak nedojde k požadované změně.

Na konferenci byly také zmíněny pozitivní české příklady skutečné recyklace (nikoli jen separace) a realizace oběhového hospodářství. Jedním z uvedených byl provoz na recyklaci plastů společnosti SUEZ v Němčicích nad Hanou.

Na dotaz moderátora Jana Vitáska, proč tedy nemáme více recyklačních technologií, odpověděli ve shodě zástupce Hospodářské komory a Svazu průmyslu a dopravy Jan Mraček a Milan Chromík : Chybí zde základní rámec, tedy minimálně zákon o odpadech, který by dal jasný signál investorům a vytvářel takové podmínky, aby recyklace byla rentabilní a nevyplácelo se tak jako dosud zahrabávání odpadů do země – tedy skládkování.

Na konferenci vystoupili:

Speciální host: Lana Žutelija, Evropská komise Generální ředitelství pro životní prostředí, eko-inovace a oběhové hospodářství

 Hlavní řečníci:

  • Vladimír Špidla, Evropské hnutí v ČR
  • Pavlína Kulhánková, Ministerstvo průmyslu
  • Jan Maršák, Ministerstvo životního prostředí
  • Štěpán Černý, Úřad vlády ČR
  • Martin Kolovratník, poslanec PČR
  • Jitka Seitlová, senátorka PČR
  • Jan Mraček, Hospodářská komora
  • Jan Koželuh, Hnutí Duha
  • Milan Chromík, Svaz průmyslu a dopravy
  • Roman Haken, Evropský hospodářský a sociální výbor              
Číst dále
Sdílet:

01.03.2017

Stop skládkování:

Novela vyhlášky č. 294 výstavbě recyklačních a separačních linek nebrání

Skládkařské firmy v poslední době přichází v reakci na novelu vyhlášky 294/2005 Sb. s tím, že zpřísnění parametru výhřevnosti (z 8 MJ/kg na 6,5 MJ/kg v sušině) u výstupu z recyklačních a třídících lin…

Skládkařské firmy v poslední době přichází v reakci na novelu vyhlášky 294/2005 Sb. s tím, že zpřísnění parametru výhřevnosti (z 8 MJ/kg na 6,5 MJ/kg v sušině) u výstupu z recyklačních a třídících linek na směsný komunální odpad, byly pozastaveny projekty na výstavbu recyklačních linek na komunální odpad. Ministerstvo životního prostředí a představitelé ČAObH na to reagují.

Jsou tato vyjádření firem asociovaných především v České asociaci odpadového hospodářství (ČAOH) pravdivá?

Jaromír Manhart, ředitel odboru odpadů, MŽP:

Podle názoru MŽP se nejedná o žádné recyklační linky, ale zařízení pro úpravu, známá jako mechanicko-biologická úprava odpadů a v podání ČAOH navíc jako tzv. třasadla. Navíc, jde o jednoznačně účelové tvrzení odpadových společností, jejichž největší část zisku vychází z provozování skládek odpadu - tedy skládkování, a které ČAOH zastupuje.

Již z toho, že parametr omezuje to, co může být uloženo na skládku vyplývá, že z podstaty nemůže mít vliv recyklaci odpadů, respektive může, ale zcela opačný a tou je jeho podpora. Zcela účelově jsou tedy vyjádření ČAOH k zařízení na úpravu směsných komunálních odpadů označována jako recyklační zařízení, to ale zcela určitě nejsou.

Samotná ČAOH, tato zařízení prezentuje jako levnější variantu energetického využívání odpadu oproti klasickým spalovnám. Výstupem ze zařízení na úpravu směsných komunálních odpadu jsou v naprosté většině případů dva toky odpadu.

Nadsítná frakce, která je určená k výrobě paliva z odpadu, které se spaluje například v cementárnách nebo dalších spoluspalovacích zdrojích, druhý tok tvoří podsítná frakce, která je následně biologicky stabilizována a uložena na skládku odpadu.

V lepším případě je z nadsítné frakce získána část (do 10 %) odpadů, které jsou recyklovány, tento podíl je však malý a nelze jej do budoucna ani zvyšovat, jednak s tím, jak bude stále více recyklovatelných odpadů vytříděno v rámci odděleného sběru v obcích, zároveň jsou odpady, které zůstanou ve směsném komunálním odpadu znečištěny.

Smyslem stanoveného parametru výhřevnosti je zajistit, aby objem odpadů, vystupujících ze zařízení na úpravu směsných komunálních odpadů, které skončí na skládce, byl co nejnižší, tedy, aby došlo k co největšímu oddělení využitelných složek.

 Je třeba zdůraznit, že zařízení na úpravu směsných komunálních odpadů nejsou cestou pro rozvoj recyklace odpadů, ale způsobem, jak zhodnotit zbytkový směsný komunální odpad. Jejich prezentace jako recyklačních zařízení je naopak ohrožením pro kvalitní recyklaci, protože by v občanech mohl převážit dojem, že nemusí odpady třídit u zdroje, protože dojde k jejich následnému vytřídění.

Cestou pro kvalitní recyklaci je pouze rozvoj třídění odpadů při jejich sběru. Tomu mají napomoci například stanovené závazné cíle pro obce v návrhu nového zákona o odpadech, kde je v souladu s navrhovanými změnami na úrovni EU navrženo, že obce budou muset v roce 2025 zajistit vytřídění 60 % komunálních odpadů.

Milan Chromík, Veolia Vedlejší produkty ČR, s.r.o.:

Vyhláška č. 294/2005 Sb. recyklační linky neohrožuje, naopak je podporuje. Parametr výhřevnosti a biologické aktivity ohrožuje nepoctivé technologie pro nakládání se směsným komunálním odpadem, které s odpadem ve skutečnosti udělají pouze to, že ho roztřídí na několik hromádek.

Nazývat takovou technologii slovem "recyklační linka" se mi jeví jako příliš odvážné. Recyklace je až to, co je skutečně využito v dalším výrobním procesu. Nikoliv to, co je dále využito energeticky, nebo skládkováno.

Kdo se v odpadových technologiích jen trochu vyzná, ví, že z mechanicko-biologických úprav (MBÚ), jednoduchých třídicích zařízení (JTZ), či jakýchkoliv podobných, mnohdy eufemisticky označovaných technologií lze materiálově využít pouze asi 10 % vstupních materiálů. Vše ostatní je vhodné pro energetické využití.

Některé hlasy dokonce volají po tom, aby se stabilizovaná biosložka po MBÚ či JTZ házela přímo na skládku. V našem chápání je to obcházení hierarchie nakládání s odpady, neboť na skládkách má končit až to, co předtím prošlo všemi stupni hierarchie nakládání s odpady.

ČAObH je toho názoru, že nastavení přísných parametrů pro uložení odpadů na skládky je v pořádku. Pouze tak totiž zajistíme, aby odpady nekončily na skládkách, ale využívaly se materiálově, nebo alespoň energeticky před jejich odstraněním na skládce.

Argument, že odpad o výhřevnosti 6,5 MJ/kg nehoří a musí být skládkován je totiž jen zbožným přáním skládkařů, kteří lační po množství. Zcela pomíjí skutečnost, že ke komunálnímu odpadu o této výhřevnosti mohou být přimíchány další druhy výhřevných, např. průmyslových odpadů, které jejich energetické využití umožní bez přídavných fosilních paliv.

Petr Špičák, SUEZ Využití zdrojů a.s.:

Takovéto tvrzení je zcela jistě vytržené z kontextu a účelově střižené. Nastavení parametru výhřevnosti na 6,5 MJ/kg bylo naprosto správné a v žádném případě nebylo mířeno proti zařízením na recyklaci směsných komunálních odpadů, jak je uvedeno v dotazu. 

Naopak. Tento parametr v recyklaci pomůže, protože odkloní ze skládek odpady, které ještě mají určitou materiálovou, nebo případně energetickou hodnotu – což se ostatně stalo v jiných zemích, ke tento parametr zavedli.

A právě tento odklon odpadů ze skládek může být důvodem obdobných zavádějících tvrzení. Navíc výstupy z podobných typů zařízení jsou dnes již zcela běžně dále využívány a nevidíme důvod, proč by měly končit na skládkách bez možnosti dalšího využití. 

Pokud se budeme bavit o zařízeních na mechanicko-biologickou úpravu směsných komunálních odpadů, tak v případě skutečných, moderních technologií tohoto typu, jak je známe ze zahraničí, nebude s výstupy problém.

 

 

Zdroj: www.prumyslovaekologie.cz

Celý článek najdete na tomto odkazu

Číst dále
Sdílet: